aneb jak jsem se zamilovala do Italského ohaře
Jsem chovatelkou anglických kokršpanělů. První má kokršpanělka byla Dora Bílý hořec. To mi bylo třináct let. Přečetla jsem velké množství článků, knih a časopisů o výcviku, péči a krmení všech možných psů a jiných zvířecích miláčků. Vždy jsem o tom, co mne zajímalo, chtěla vědět co nejvíce. Tak jsem jezdila na výstavy, zkoušky a jiné akce, kde jsem se kromě předvedení svých psů mohla dozvědět něco od chovatelů, majitelů, myslivců, poradců chovu, veterinářů a všech těch, kteří mají bohaté zkušenosti s chovem a výcvikem psů, ať loveckých, společenských či služebních plemen. Dá se říci, že jsem se něco naučila i od svých psů. Byla to jednoduchá rovnice. Vždy uměli to, co jsem je naučila. To, co jsem je nenaučila, neuměli. Pochopitelně uměli i to, co já ne. Plavat rychleji než já, hrabat, aportovat, stopovat, plazit se, skákat přes jakoukoliv překážku, neúnavně běhat, zahnat vetřelce, žebrat a mluvit očima. Nedalo se jim odolat, vždy dostali, co chtěli, ale poslouchat museli. Ono je to i dnes baví hrát si na zkoušejícího a maturanta, protože vždy dostanou nějaký ten pamlsek anebo pochvalu. Jejich nadšení, když jdeme venku v dešti, obdivuji. Časem jsem se naučila vnímat a pozorovat i to, co jsem dříve neuměla. Pokud jsem se svými psy, chovám se jako oni. Jak vezmu vodítko, už se hrnu k vrátkům a závodíme, kdo tam bude dříve. Často si s nimi povídám a oni na mne hledí jako na pána Boha nebo ulehnou, hlavu položí mezi přední tlapky a v okamžiku, když se na ně kouknu, unaveně zívnou, podívají se jako kdyby mi to již dříve říkali a tlumeně dlouze zabručí. Když správně zareaguji, plácnou sebou na bok.
Ale nyní již k věci. Protože bylo mojí fence již deset let a jejím štěňatům čtyři, jezdila jsem na výstavy psů méně, až do doby, kdy jsem se zamilovala do impozantního loveckého psa - italského ohaře. Skoro jsem nemluvila o ničem jiném. Pročítala jsem knihy, sháněla jsem cokoli, kde by se psalo o tomto plemeni. Zadala jsem na internetu vyhledat heslo "BRACCO ITALIANO". Bylo toho ale zoufale málo, co jsem si měla možnost o nich přečíst nebo se dozvědět, proto jsem se pokusila přeložit z angličtiny standard Italského ohaře. Jednoduše vystopovat všechna fakta, pravdy a polopravdy.
Chci se proto o ně s vámi podělit, ale vás prosím, abyste mi prominuli případné chyby v odborných názvech a v kynologické mluvě vůbec.
Ten, kdo se již nějakou dobu zajímá o psy jistě ví, že zemí původu Italského ohaře je Itálie, že mezinárodní zkratkou tohoto plemene je IO, že patří do skupiny sedmé - ohaři (psi stavěcí), typu kontinentálních (evropských) honících psů s pracovní zkouškou FCI č. 253 a: bílooranžový, 253 b: ryze kaštanově hnědý.
Dle některých kynologů je Italský ohař (Bracco Italiano) považován za jednoho z nejstarších ohařů, který existoval již v 18. století.
Rino Falappi, ve své knize Psi - velký průvodce přírodou, píše, že bracco je jedním z nejstarších loveckých psů Evropy a že je to atletický, silný a výkonný pes, který se dlouho dělil na dva typy, lehký a těžký. I náš (český) Klub bretaňských ohařů ve standardu Italského ohaře, uvádí mimo jiné, že kdysi existovaly dva regionální typy těchto psů. Jeden byl z Piemontu lehký, který dost připomínal francouzkého krátkosrstého ohaře, druhý těžký byl chován v Lombardii.
Plemeno pravděpodobně vzniklo křížením italského honiče a dnes již vyhynulého asyrského mastifa. Existují například fresky a jiné důkazy o tom, že italská šlechta lovila s podobně stavěnými psy již ve 14.století. V jiných pramenech se lze dočíst, že historie tohoto plemene sahá až do 5.století před Kristem a že Bracco je výsledkem křížení mezi původními moloosy z Mezopotámie a rychlými a lehkými egyptskými chrty. Pravděpodobnější však je, že je potomkem pravých honičů, kteří se vyznačovali velkým a těžkým uchem, přičemž vývoj evropských ohařů začal na přelomu 16. a 17.století.
/celý tento můj článek, i s kresbami a fotografiemi, byl vydaný jak v tištěné formě čas.FAUNA, v čísle 3/2006, na str. 34 - 39, tak na:
http://www.ifauna.cz/clanek/psi/portret-plemene-bracco-italiano-italsky-ohar/3660/
CELÝ TENTO OBSÁHLÝ ČLÁNEK O VZNIKU A CHOVU ITALSKÉHO OHAŘE, NALEZNETE V OBLÍBENÝCH ODKAZECH
TENTO MŮJ ČLÁNEK NAJDETE TAKÉ V ANGLICKÉ VERZI na:
http://www.bracco-italiano.cz/en/historie-plemene v rubrice "History of the
breed" /HISTORIE PLEMENE/ a na
http://www.bracco-italiano.cz/en pod
nadpisem: " Character " /POVAHA PLEMENE/
ČLÁNEK JE CHRÁNĚN AUTORSKÝMI PRÁVY !!!!!!!!!!!!!!!!