Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

Obrazek

Portrét plemene BRACCO ITALIANO - Italský ohař

aneb jak jsem se zamilovala do Italského ohaře

Jsem chovatelkou anglických kokršpanělů. První má kokršpanělka byla Dora Bílý hořec. To mi bylo třináct let. Přečetla jsem velké množství článků, knih a časopisů o výcviku, péči a krmení všech možných psů a jiných zvířecích miláčků. Vždy jsem o tom, co mne zajímalo, chtěla vědět co nejvíce. Tak jsem jezdila na výstavy, zkoušky a jiné akce, kde jsem se kromě předvedení svých psů mohla dozvědět něco od chovatelů, majitelů, myslivců, poradců chovu, veterinářů a všech těch, kteří mají bohaté zkušenosti s chovem a výcvikem psů, ať loveckých, společenských či služebních plemen. Dá se říci, že jsem se něco naučila i od svých psů. Byla to jednoduchá rovnice. Vždy uměli to, co jsem je naučila. To, co jsem je nenaučila, neuměli. Pochopitelně uměli i to, co já ne. Plavat rychleji než já, hrabat, aportovat, stopovat, plazit se, skákat přes jakoukoliv překážku, neúnavně běhat, zahnat vetřelce, žebrat a mluvit očima. Nedalo se jim odolat, vždy dostali, co chtěli, ale poslouchat museli. Ono je to i dnes baví hrát si na zkoušejícího a maturanta, protože vždy dostanou nějaký ten pamlsek anebo pochvalu. Jejich nadšení, když jdeme venku v dešti, obdivuji. Časem jsem se naučila vnímat a pozorovat i to, co jsem dříve neuměla. Pokud jsem se svými psy, chovám se jako oni. Jak vezmu vodítko, už se hrnu k vrátkům a závodíme, kdo tam bude dříve. Často si s nimi povídám a oni na mne hledí jako na pána Boha nebo ulehnou, hlavu položí mezi přední tlapky a v okamžiku, když se na ně kouknu, unaveně zívnou, podívají se jako kdyby mi to již dříve říkali a tlumeně dlouze zabručí. Když správně zareaguji, plácnou sebou na bok.
Ale nyní již k věci. Protože bylo mojí fence již deset let a jejím štěňatům čtyři, jezdila jsem na výstavy psů méně, až do doby, kdy jsem se zamilovala do impozantního loveckého psa - italského ohaře. Skoro jsem nemluvila o ničem jiném. Pročítala jsem knihy, sháněla jsem cokoli, kde by se psalo o tomto plemeni. Zadala jsem na internetu vyhledat heslo "BRACCO ITALIANO". Bylo toho ale zoufale málo, co jsem si měla možnost o nich přečíst nebo se dozvědět, proto jsem se pokusila přeložit z angličtiny standard Italského ohaře. Jednoduše vystopovat všechna fakta, pravdy a polopravdy.
Chci se proto o ně s vámi podělit, ale vás prosím, abyste mi prominuli případné chyby v odborných názvech a v kynologické mluvě vůbec.
Ten, kdo se již nějakou dobu zajímá o psy jistě ví, že zemí původu Italského ohaře je Itálie, že mezinárodní zkratkou tohoto plemene je IO, že patří do skupiny sedmé - ohaři (psi stavěcí), typu kontinentálních (evropských) honících psů s pracovní zkouškou FCI č. 253 a: bílooranžový, 253 b: ryze kaštanově hnědý.
Dle některých kynologů je Italský ohař (Bracco Italiano) považován za jednoho z nejstarších ohařů, který existoval již v 18. století.
Rino Falappi, ve své knize Psi - velký průvodce přírodou, píše, že bracco je jedním z nejstarších loveckých psů Evropy a že je to atletický, silný a výkonný pes, který se dlouho dělil na dva typy, lehký a těžký. I náš (český) Klub bretaňských ohařů ve standardu Italského ohaře, uvádí mimo jiné, že kdysi existovaly dva regionální typy těchto psů. Jeden byl z Piemontu lehký, který dost připomínal francouzkého krátkosrstého ohaře, druhý těžký byl chován v Lombardii.
 

Plemeno pravděpodobně vzniklo křížením italského honiče a dnes již vyhynulého asyrského mastifa. Existují například fresky a jiné důkazy o tom, že italská šlechta lovila s podobně stavěnými psy již ve 14.století. V jiných pramenech se lze dočíst, že historie tohoto plemene sahá až do 5.století před Kristem a že Bracco je výsledkem křížení mezi původními moloosy z Mezopotámie a rychlými a lehkými egyptskými chrty. Pravděpodobnější však je, že je potomkem pravých honičů, kteří se vyznačovali velkým a těžkým uchem, přičemž vývoj evropských ohařů začal na přelomu 16. a 17.století.
 

/celý tento můj článek, i s kresbami a fotografiemi, byl vydaný jak v tištěné formě čas.FAUNA, v čísle 3/2006, na str. 34 - 39, tak na:
 

 http://www.ifauna.cz/psi/clanky/r/detail/3660/portret-plemene-bracco-italiano-italsky-ohar/

 

ODKAZ NA CELÝ TENTO MŮJ OBSÁHLÝ ČLÁNEK O VZNIKU A CHOVU ITALSKÉHO OHAŘE, NALEZNETE TAKÉ V OBLÍBENÝCH ODKAZECH

 

TENTO MŮJ ČLÁNEK PŘELOŽIL, Ing Pavel Kyša, do agličtiny. Překlad najdete na webových stránkách, Ing. Pavla Kyši. Stačí kliknout na:

http://www.bracco-italiano.cz/en/historie-plemene ,

v rubrice "History of the breed" /HISTORIE PLEMENE/,

a na: http://www.bracco-italiano.cz/en 

pod nadpisem: " Character " /POVAHA PLEMENE/

Nedávno, Ing. Pavel Kyša, přeložil, můj článek " Portrét plemene BRACCO ITALIANO - ITALSKÝ OHAŘ " , také do ruštiny. Překlad najdete na webových stránkách Ing. Pavla Kyši, stačí kliknout na:  http://www.italskyohar.com/ru/historie-plemene/ ,

a  na: http://www.italskyohar.com/ru/

 

 

ČLÁNEK JE CHRÁNĚN AUTORSKÝMI PRÁVY !!!!!!!!!!!!!!!! 

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA